Plní se mi sny aneb pletla jsem na Majálesu

Můj první Majáles: copánky, slunce a parádní atmosféra 🌸💁‍♀️🎶

Majáles. Taky to na tebe vždycky vyskakovalo na sítích? Květinové čelenky, barevné brýle, rozesmáté tváře, a samozřejmě hudba. No, já jsem na žádném Majálesu nikdy nebyla. Ani jako návštěvník. A víš co? Můj úplně první byl rovnou pracovní – a začala jsem ho s kanekalonem v ruce! 😄

S jednou šikovnou braiderkou jsme se rozhodly, že se zkusíme vetřít do programu. Prostě jsme oslovily organizátory a nabídly jim, že bychom mohly česat copánky přímo na akci. A ono to vyšlo! Ale teda ne zadarmo – podmínek jsme měly víc než dost a nebyly to úplně drobnosti. Byla jsem chvílema nervózní, jestli to všechno dáme, jestli si nás vůbec někdo všimne, a jestli to celý bude stát za to. A Stálo! A jak! 🙌

Od začátku jsme byly v zápřahu. Pletly jsme jednu hlavu za druhou. Den utekl jako voda. Ani nevím jak. Najednou byl večer a my jsme pomalu balily. V rukách jsem už skoro necítila hřeben, ale v srdci jsem měla obrovskou vděčnost a radost. Byla to dřina, ale ten pocit, když se někdo podívá do zrcadla, usměje se a řekne: "To je nádhera, děkuju!" – to se prostě nedá popsat.

Ten den mi zůstal hluboko v paměti. Nejen jako moje první účast na Majálesu, ale taky jako důkaz, že když do něčeho jdeš naplno, může z toho být zážitek na celý život.

A jak dál?

Rozhodně doufám, že to nebylo naposled. Majálesy nejsou jen o hudbě a fesťáku. Jsou o spojování lidí, o sebevyjádření, o tom, že můžeš být vidět taková, jaká jsi – klidně s duhovýma copánkama až do pasu. 🌈

Těším se, co přinesou další ročníky, a doufám, že tam zas budu, s hřebenem v ruce, kanekalonem v tašce a radostí na srdci. A že mi zase svěříte svoje vlasy, abych z nich mohla vytvořit něco, co vás bude těšit ještě dlouho po tom, co hudba dohraje.

#děkuju